Poselství Mgr. Lenky LÁZŇOVSKÉ
ředitelky Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu

Umění je emotivním obrazem světa a dává lidské bytosti možnost poznat svět, v němž žije, prostřednictvím uměleckého zážitku. Umělecké vzdělávání jako edukace v jednotlivých oborech umění v systému uměleckých škol i prostřednictvím neformálního vzdělávání má u nás dlouhou tradici. Úzce souvisí s neprofesionálními uměleckými aktivitami, které jsou kultivací osobnosti člověka prostřednictvím umění. Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby si klade řadu cílů. Chce jednak poukázat na význam těchto oblastí pro vyspělou společnost a zároveň představit šíři aktivit, jejich přítomnost v mnoha obcích a městech České republiky i výsledky uměleckého školství. Česká republika se realizací pilotního projektu Týdne zařazuje do rodiny řady zemí na celém světě. Věřím, že společnost naši aktivitu nepřehlédne a že naplníme náměstí, kulturní domy a školy mnoha aktivitami.

Poselství PhDr. Marcela CHLÁDKA, MBA
předsedy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva
a petice Senátu Parlamentu České republiky

Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby je bezesporu velmi prospěšnou a rovněž velmi potřebnou společenskou akcí a jsem rád, že se koná pod záštitou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky, jehož jsem předsedou. Umělecké vzdělávání a jeho význam totiž nesmí být podle mého názoru podceňován. Je to totiž právě umění ve všech jeho odvětvích, které dokáže o národu říct mnohem víc, než sebelepší encyklopedie. Česká republika má a vždy měla řadu špičkových umělců. Pevně věřím, že se záměry organizátorů Týdne uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby vyplní do poslední tečky.

Poselství Prof. MgA. Ing. Ivo MEDKA, Ph.D
rektora JAMU

Umění je pro úspěšný a vyvážený rozvoj společnosti životně důležité a nezbytné, jediné totiž funguje jako kompenzace naprosto dominantního racionálního vnímání současného světa. A je to právě umění, které je schopno poskytnout ekvivalentní emoční i estetickou stránku a dohromady tak spoluvytvářet harmonický rozvoj člověka - dětí a mládeže v první řadě.

Umění a kultura jako veřejné statky produkují řadu pozitivních externalit pro společnost jako celek – ať již je jimi udržení kulturního dědictví pro budoucí generace, vzdělávací a kultivační efekty, posílení národní identity, vytváření inovačního potenciálu nebo prevence rizik – od různých forem kriminality a drogové závislosti přes sociální otázky a jejich řešení – např. zapojováním minorit a problémových komunit do uměleckých programů, vytvářením platformy pro komunikaci mezi minoritní a majoritní společností a v neposlední řadě i prevencí - v tom nejširším slova smyslu, jakousi prevencí „nelidství“.

Zásadní roli hraje umění – podobně jako věda a výzkum - v poznávání světa. Pro vyvážený rozvoj osobnosti jsou oba dva vzájemně se doplňující způsoby poznávání světa – vědecko-racionální a umělecko-emoční zcela nezbytné. Umberto Eco je přesvědčený, že věci můžeme poznávat buď prostřednictvím definic nebo prostřednictvím příběhů. Jen vyvážením obou způsobů v procesu vzdělávání dětí, mládeže i dospělých lze dosáhnout jejich plnohodnotného a harmonického duchovního rozvoje a připravenosti pro život. S plnou vážností je nutno vzít odpovědnost a tím i břímě výchovy na sebe – a to co nejrychleji, protože jak píše Weizsäcker: “...sestylizovali jsme svou společnost takovým způsobem, jaký neodpovídá ani vnímání citovému, ani vnímání rozumovému. Následkem je rozklad citů a oněmění rozumu“.

Uvítejme proto Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby jako další z cestiček podporujících šíření umění mezi děti a mládež, ale i všechny ty, kteří umění milují a dělají ve volném čase, a v neposlední řadě mezi celou populaci, protože umění nemůže existovat bez publika.

Poselství Mgr. Petra Gazdíka
poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
a předsedy České komise pro UNESCO

Vyspělost a úroveň každého národa se podle mě nejpravdivěji odráží v jeho kultuře a umění. V tomto ohledu je Česká republika šťastnou zemí, a to mimo jiné díky úsilí našich kulturních předků, kteří nám tu zanechali řadu unikátních děl hmotné kultury – nádhernou architekturu, unikátní výtvarná díla, obrazy, sochy, užité umění… Jako předseda České komise pro UNESCO ale rád při každé příležitosti upozorňuji na to, že naše kulturní dědictví má i svou „nehmotnou“ část – kulturu, které se říká živá, která vzniká a odehrává se v reálném čase na reálném místě a je neopakovatelná, v čase pomíjí. Obojí – jak hmotná, tak nehmotná kultura - potřebují podhoubí, z něhož pak vyrůstají nejen výrazné individuality, špičkoví umělci, ale především velká většina těch, kdo, ač se sami profesionálně umění a kultuře věnovat nemusejí, jsou poučenými a vnímavými diváky, posluchači, čtenáři… Právě v tom vidím potenciální přínos projektů, jako je Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby. A proto přeji všem jeho aktérům – zlomte vaz!